Triatlonovou tečkou za prázdninami v našem regionu představuje poslední srpnový pátek tradiční litomyšlský sprint triatlon Decimuž, letos již 34. ročník. Decimuž proto, protože se závodí v přibližně desetinových ironmanských distancích, 400 m plavání, 18 km kolo a 4,3 km běh.
Náš tým byl na startu kompletní a na "divokou kartu" za náš tým v tomto závodě startoval perfektní bajker Víťa Kučera, který má jen trochu problém s vodou. Vadí mu, že je mokrá a studená, ale v triatlonu to bez ní nejde, tak se hecnul a dal to.
Počasí bylo tak akorát na lenošení u vody, tak proč se v tom vedru trochu nezahřát sportem. V 17:00 hod. bylo výstřelem ze startovní pistole odstartováno a ve dvou vlnách se stovka závodníků, vrhla do vody litomyšlské plovárny.
Kromě toho, že v bazéně zpravidla schytáte daleko víc ran od soupeřů, než při plavání na volné vodě, se žádné překvapení nekonalo. Kuba s Pavlem vyskakují z vody mezi prvními a Víťa s Romanem až v polovině.
Na kole, jehož okruh vedl přes Němčice, Sloupnice a Kornice zpět do Litomyšle, začíná ten pravý souboj. Jelo se na plný plyn, byť za normálního provozu, ale organizátoři měli trať opravdu dokonale zajištěnou, a tak jsme nemuseli příliš brzdit ani v nepřehledných křižovatkách. Byť se mohlo jet v háku, ne úplně všem z nás se to podařilo a když, tak jen chvíli. Pavel se zdržel o trochu déle v depu než zamýšlel, protože měl problém s přezkou tretry a tak mu balík stejně rychlých plavců ujel, ale přesto se mu nakonec podařilo spolupracovat alespoň s jedním se závodníků. Kuba s Romanem jeli skoro celý závod sólo časovku. Roman po 3 km ztratil lahev s pitím tak jel nejen na sucho ale jak sám říkal se "zalepenou hubou" a dopředu ho hnala vidina doušku vody na začátku běhu. Víťa, si jel svoje standardní stíhací tempo a ještě stihl při předjíždění přátelsky Pavla poplácat po zadku. Na některých otevřených úsecích trati foukal nepříjemný protivítr a to zvedalo tepovky všem závodníkům. Kolo dopředu posunulo v pořadí Romana a především pak naši divokou kartu, Víťu. Celkové pořadí po kole bylo následující, (celkově/kategorie) : Víťa 7/2, Kuba 15/6, Pavel 18/7, Roman 21/1.
V depu jsme přezuli do běžeckých bot a vydali jsme se směr Černá hora k tříkolovému 4,3 km dlouhému běhu. Lehce zvlněný terén vedl po asfaltové a lesní cestě a výběhy a seběhy nakonec pořádně zamíchaly pořadím. Jako týmoví parťáci spolu trénujeme, radíme si a kujeme taktické plány, ale v závodě si nic nedarujeme a nejinak tomu bylo i na "Decáku". Pavel ve stoupání ještě v prvním kole předběhl Kubu a Roman ho asi po kilometru předběhl také. Kubovi se fakt tentokrát běželo pocitově blbě. Jestliže na Říčkovském Golemovi dal Romanovi setinu sekundy v cíli, teď si kluci srovnali závodní běžecké účty. Víťa si běžel pohodovým tempem a byť měl Pavel při běhu skoro o 20 sekund lepší čas na kilometr, Víťův náskok z kola už nestáhl.
Máme bednu!
V cíli byl první z týmu Víťa, tři sekundy ho dělily od pomyslného cíle dát závod pod hodinu. V čase 1:00:03.1 byl celkově 11. a čtvrtý v kategorii. Tady musíme doplnit že to byl Víťův první triatlon. Výborně Víťo. Celkově 13. a v kategorii pátý doběhl Pavel s časem 1:00:10.8, nebýt problémů v depu, možná by to pod hodinu vyšlo. O minutu a 35 sekund za Pavlem doběhl celkově 18. Roman s časem 1:01:45.7 a ve své kategorii si vybojoval druhou příčku a tím tak přináší do týmové sbírky stříbro, stejně minulý závod přispěl bronzem Pavel. Kuba ve strhujícím běžeckém finiši se soupeřem před ním, který se rázem stal soupeřem za ním, doběhl celkově 22. a sedmý v kategorii s časem 1:02:57.6. Ve věkovce 21 - 30 šlo v umístění opravdu o sekundy a bedna klukům utekla fakt těsně Víťovi o 4 sekundy a Pavlovi o deset.
S časy těsně přes hodinu jsme se všichni z týmu dostali i tak na čelo výsledkové listiny. Ikdyž nikdo z nás pomyslný cíl nesplnil, druhý, tajný cíl, ke kterému jsme byli rovněž tajně vyzváni jedním ze soupeřů, splněn byl, na 100%.
Samotný odstavec musíme věnovat organizaci a fanouškům. Jako závodníci musíme maximálně pochválit pořadatele za opravdu dokonalou organizaci celého triatlonu Zajištění trati, značení a měření časů bylo na profesionální úrovni. Tohle vidíte fakt jen na velkých drahých závodech. Nebývá zvykem, aby na regionálním závodě byla k dispozici tak dokonalá měřicí technika, kde jste následně schopni zjistit na jakých pozicích jste se pohybovali během celého závodu. Podél trati bylo neuvěřitelné množství pořadatelů, kteří se starali o celý závod. Divácká podpora ze strany našich blízkých a kamarádů byla opravdu famózní. Vám, kteří jste nám přišli fandit, moc děkujeme a jsme rádi, že nás přišlo podpořit tolik lidí.
Protože jeden závod nikdy nestačí a Decimuž byl pomyslnou tečkou jen za prázdninovým triatlonem, Pavel se ještě v sobotu 27.8. zúčastnil patnáctikilometrového běžeckého závodu Běžíme na hrad, tentokrát na Kunětickou horu a páteční Romanovo stříbro, doplnil sobotním stříbrem svým, když ve své kategorii obsadil druhé místo.
Příští víkend se Pavel účastní závodu Beskydská sedmička, pětadevasedátikilometrový běžecký závod s převýšením 5470 m a Roman se chystá na Triatlon Pardubice. Tím však sezóna stále nekončí a další závody nás ještě čekají.
